Úvodní strana šipka Slovník šipka nerezavějící ocel

nerezavějící ocel

Technické informace týkající se nerezavějící oceli:

NEREZ neboli nerezavějící korozivzdorné a kyselinovzdorné ocele obsahují velké množství přísad, všechny minimálně 12% chromu (Cr) a také další legující prvky, z nichž nikl (Ni) a molybden (Mo) jsou ty nejdůležitější.
Tyto přísady rozdělují nerezový spojovací materiál na tři materiálové skupiny na základě vnitřní struktury materiálu:

-    AUSTENITICKÁ (A)
-    MARTENZITICKÁ (C)
-    FERITICKÁ (F)

Martenzitická a feritická skupina jsou tvrdší než je vhodné pro běžně používaný spojovací materiál. Nejsou dostupné přímo ze skladu a jsou vyráběny pouze na objednávku ve velkých sériích.
AUSTENITICKÁ OCEL (také nazývaná chrom-niklová ocel) je nejvíce používaná pro spojovací materiál a je dále rozdělena na tři skupiny s různou korozivzdorností a účely použití:
 
A1 – dobře obrobitelná v důsledku vysokého obsahu fosforu a síry.  Je tedy vhodná pro obrábění, soustružení, ovšem, má sníženou korozivzdornost díky vyššímu obsahu síry

A2 – nejrozšířenější nerezavějící ocel s korozivzdorností proti normálním povětrnostním podmínkám, vlhkému prostředí, organickým kyselinám a alkalickým a solným roztokům. Nedoporučuje se k použití v prostředí agresivnějším jako je např. plavecký bazén nebo mořská voda

A4 – díky přísadám molybdenu má zvýšenou odolnost proti korozi a kyselinám. Má lepší korozivzdornost vůči agresivnímu prostředí jako je mořské prostředí (chloridy), průmyslovému prostředí (oxidy síry), používá se tedy zejména v chemických laboratořích, v plaveckých bazénech, v loďařském průmyslu……


Mechanické vlastnosti nerezavějících ocelí:
Austenitické nerezavějící oceli nemohou být kaleny ani jinak tepelně zpracovány, ale mohou být zpevněny pouze zpracováním za studena. Tři austenitické třídy ocelí A1, A2 a A4 jsou tímto dále rozděleny na tři pevnostní třídy 50, 70 a 80, které závisí na druhu výroby a velikostech. Číslo pevnostní třídy vyjadřuje 1/10 meze pevnosti v N/mm2, takže například nejpoužívanější třída 70 má minimální mez pevnosti: 10x70. Tedy 700 N/mm2.

Třída 50 – vhodná pro soustružení nebo tváření za tepla. Není tak často používaná pro výrobu nerezového spojovacího materiálu.

Třída 70 – toto je nejuniverzálnější a nejvíce používaná pevnostní třída pro všechen spojovací materiál tvářený za studena. Dá se říci, že je to standardní třída jež je používána všude tam, kde není požadována jiná pevnost.

Třída 80 – jde o nevyšší pevnostní třídu s mechanickými vlastnostmi získanými zvláštním tvářením za studena takřka na úroveň pevnosti tepelně zpracovaných ocelí třídy 8.8.


Teplotní rozsah:
Teplotní odolnost standardních nerezavějících ocelí je +400 °C.
Co se týče nízkých teplot, tak třídu A2 lze použít až do -196 °C, přičemž třída A4 má tuto odolnost nižší a její použití je „jen“ do -60 °C.

Smluvní meze kluzu jsou uváděny při základní (pokojové) teplotě, tak jako u ostatních druhů ocelí. S rostoucí teplotou se snižuje i mez kluzu.
U A2 i u A4 nerezové oceli platí přibližně tato čísla: Při 100 °C = 85%, při 200 °C = 80%, při teplotě 300 °C = 75% a při teplotě 400 °C = 70% celkové meze kluzu.


Magnetické vlastnosti:
Austenitické nerezavějící šroubové ocele jsou obvykle nemagnetické. Správný výběr typu oceli bude limitován permeabilitou (tedy mírou indukce v magnetickém poli) pod 1,05 G/Oe (gauss/oersted)
Po tváření za studena však mohou být zaznamenány nějaké magnetické vlastnosti. Z tohoto pohledu je typ A4 mnohem méně citlivá než ty A2 a nejnepříznivější je nerezavějící ocel A1.

Zadírání (otěr) nerezavějících ocelí:
Velká tažnost znamená, že austenitická ocel je všeobecně více citlivá na zadírání, než normální ocele. Obecně se dá říci, že problém se zadíráním nastane zřídkakdy se šrouby, které se vyrábějí tvářením za studena a mají tvrdší povrch a hladký válcovaný závit. Také kladná vůle závitů šroubů působí příznivě proti zadírání. Podmínkou však je, aby výrobky byly čisté, zbavené prachu, mechanických a kovových nečistot, písku atd., a že musí být vyloučeno jednostranné svírání způsobené poškozením závitu šroubu nebo povolováním šroubů v nesprávném pořadí. Je doporučeno utahovat vždy stejným kroutícím momentem, pomalu a plynule (bez rázů). Je zjištěno, že k dosažení přepětí nejsou důležité pouze koeficienty tření, nýbrž též přesnost metody dotahování (utahovací faktor). S ohledem na zvláštní okolnosti a pro speciální požadavky může být jako vhodné mazivo použit například chloridovaný parafin, molykotový lak (MoS2), vysokotlaký olej, antikorozní plastické mazivo.

Vytisknout
NAHORU